Moji milí,
dost bylo zevrubného popisu kolejí, Bergenu a norského vzdělávacího systému... Rozhodla jsem se, že svým nejnadšenějším čtenářům (čímž myslím především mámu, která každý den rozklikává stránku blogu s nadějí, že se dozví něco nového) ve zkratce přiblížím události posledních dní...Abych se však nerozepsala příliš nekontrolovaně, stanovila jsem si hranice: Jak tedy vypadají čtyři studijně-cestovatelsky- sportovně nabité dny v Bergenu? Posuďte sami!
Sobota 30. ledna 2010
Odhodlala jsem se k boji. Přemůžu svůj přirozený odpor k vybíjené- hře, kterou jsme na základce a na gymplu vycpávali téměř každou hodinu tělocviku a k níž jsem za ty roky získala přirozený odpor. Tady je pře
ci všechno totally different /naprosto odlišné/ a navíc, dodgeball (anglický název pro tuto hru), je vskutku mezinárnodní. Ze svých dětských let ji zná každý napříč všemi světadíli!
Právě v sobotu se v jedné z bergenských hal konal turnaj v Dodgeballu.
Účast byla obstojná, sice se nám nepodařilo obsadit ani jedno z prvních míst (tudíž se nám vyhla cena ve formě obří norské čokolády- úžasné, leč pekelně drahé), o to víc jsme se ale bavili!
Aby sportu nebylo málo, šla jsem si do jedné z hal zaplavat a vysaunovat se (tuto část miluju vůbec ze všeho nejvíc).
Večer jsme pak měli International dinner s asi desítkou dalších lidí. A tady přišly na řadu ony jahodové knedlíky, o kterých jsem psala v jednom z předchozích příspěvků. Vzhledem k omezené dostupnosti některých ingrediencí jsme sice musely recept krapet pozměnit, toto tradiční české jídlo však slavilo úspěch!
Od teď se do Česka nejezdí za pivem, ale za knedlíky!
Neděle 31. ledna 2010
Tůra na Floyen a Rundemanenn! Byla jsem vylákána na celodenní hikin
g- hned na dvě hory, které obklopují Bergen. Naše skupinu tvoří Francouz, Němec a dvě Češky: Karina a moje maličkost. Cesta byla dlouhá a jak se patří náročná- jakpak by ne, když jsme se chvílemi brodili až po stehna sněhem! Naštěstí jsme nic neponechali náhodě a vzali si univerzálně použitelné igelitky, takže jsme pár kopců sjeli pěkně po zadku.
Den ale ještě nekončí a mě čeká stříhání kamaráda z Francie, partie šachů a jeden z mých group meetingů, neboli skupinových srazů. Jak jsem už dříve psala, mnoho prací a se zde dělá ve skupinách. Právě do jednoho z kurzů máme do příštího týdne připravit (už zase!) dvacetiminutovou prezentaci na téma Truchlení a smrt v kros-kulturní perspektivě- věřte, že v angličtině zní název daleko líp. Na meeting se sice nestíhám připravit, ale naštěstí mám tak milé spolužáky, že kromě pojídání zmrzliny se ještě stihnem kouknout na jeden díl Futuramy... Miluju tyhle formálně- neformální schůzky!
Pondělí 1. února
Končí všechna sranda- musím začít dělat něco do školy! Do dvanácti jsem měla poslat ostatním členům skupinky svoji část prezentace- stihla jsem to až ve dvě- klasika.
A přesně ve 16:15 místního času začala má první lekce norštiny! Hodina byla sice krapet neorganizovaná, lektorka na nás mluvila výhradně norsky a nemohla pochopit, že jí ale opravdu, ani při nejlepší vůli nerozumíme ani zbla, ale alespoň vím, jak se jmenuji: Jeg heter Pavla!
Úterý 2. února
Je načas
e si to přiznat. Prezentace v angličtině opravdu nejsou- a nejspíš ani nebudou- mojí nejoblíbenější kratochvílí.
Nicméně dnes vše dopadlo nad očekávání dobře, mohu si do svého skóre započítat další 3 kredity a za "odměnu" jsem si koupila knihu Cognitive psychology, která se rázem s přehledem stala tou nejdražší publikací, kterou jsem snad kdy vlastnila.
A protože bylo opravdu nádherné slunečné odpoledne, šla jsem se dvěma australskými kamarádkami a Robertem, spolužákem z Německa, na procházku uličkami Bergenu a na čokoládu.
Tečkou za dneškem byla pak večeře- se dvěma německými spolužáky a Terkou jsme si upekli kuře, k tomu brambory, rýži, puding a podomácku vyráběné kolejní víno- vše, jak má být!
ci všechno totally different /naprosto odlišné/ a navíc, dodgeball (anglický název pro tuto hru), je vskutku mezinárnodní. Ze svých dětských let ji zná každý napříč všemi světadíli!Právě v sobotu se v jedné z bergenských hal konal turnaj v Dodgeballu.
Účast byla obstojná, sice se nám nepodařilo obsadit ani jedno z prvních míst (tudíž se nám vyhla cena ve formě obří norské čokolády- úžasné, leč pekelně drahé), o to víc jsme se ale bavili!
Aby sportu nebylo málo, šla jsem si do jedné z hal zaplavat a vysaunovat se (tuto část miluju vůbec ze všeho nejvíc).
Večer jsme pak měli International dinner s asi desítkou dalších lidí. A tady přišly na řadu ony jahodové knedlíky, o kterých jsem psala v jednom z předchozích příspěvků. Vzhledem k omezené dostupnosti některých ingrediencí jsme sice musely recept krapet pozměnit, toto tradiční české jídlo však slavilo úspěch!
Od teď se do Česka nejezdí za pivem, ale za knedlíky!
Neděle 31. ledna 2010
Tůra na Floyen a Rundemanenn! Byla jsem vylákána na celodenní hikin
g- hned na dvě hory, které obklopují Bergen. Naše skupinu tvoří Francouz, Němec a dvě Češky: Karina a moje maličkost. Cesta byla dlouhá a jak se patří náročná- jakpak by ne, když jsme se chvílemi brodili až po stehna sněhem! Naštěstí jsme nic neponechali náhodě a vzali si univerzálně použitelné igelitky, takže jsme pár kopců sjeli pěkně po zadku.Den ale ještě nekončí a mě čeká stříhání kamaráda z Francie, partie šachů a jeden z mých group meetingů, neboli skupinových srazů. Jak jsem už dříve psala, mnoho prací a se zde dělá ve skupinách. Právě do jednoho z kurzů máme do příštího týdne připravit (už zase!) dvacetiminutovou prezentaci na téma Truchlení a smrt v kros-kulturní perspektivě- věřte, že v angličtině zní název daleko líp. Na meeting se sice nestíhám připravit, ale naštěstí mám tak milé spolužáky, že kromě pojídání zmrzliny se ještě stihnem kouknout na jeden díl Futuramy... Miluju tyhle formálně- neformální schůzky!
Pondělí 1. února
Končí všechna sranda- musím začít dělat něco do školy! Do dvanácti jsem měla poslat ostatním členům skupinky svoji část prezentace- stihla jsem to až ve dvě- klasika.
A přesně ve 16:15 místního času začala má první lekce norštiny! Hodina byla sice krapet neorganizovaná, lektorka na nás mluvila výhradně norsky a nemohla pochopit, že jí ale opravdu, ani při nejlepší vůli nerozumíme ani zbla, ale alespoň vím, jak se jmenuji: Jeg heter Pavla!
Úterý 2. února
Je načas
e si to přiznat. Prezentace v angličtině opravdu nejsou- a nejspíš ani nebudou- mojí nejoblíbenější kratochvílí.Nicméně dnes vše dopadlo nad očekávání dobře, mohu si do svého skóre započítat další 3 kredity a za "odměnu" jsem si koupila knihu Cognitive psychology, která se rázem s přehledem stala tou nejdražší publikací, kterou jsem snad kdy vlastnila.
A protože bylo opravdu nádherné slunečné odpoledne, šla jsem se dvěma australskými kamarádkami a Robertem, spolužákem z Německa, na procházku uličkami Bergenu a na čokoládu.
Tečkou za dneškem byla pak večeře- se dvěma německými spolužáky a Terkou jsme si upekli kuře, k tomu brambory, rýži, puding a podomácku vyráběné kolejní víno- vše, jak má být!
Žádné komentáře:
Okomentovat