Jak se žije... Na Fantoftu!

Jak už jsem psala v jednom z předchozích článků, Faktoft je - mírně nadneseně řečeno- něco jako město ve městě... .
Přesto je zde nejen komplex tří budov se studentskými byty, ale i tělocvična, kde můžete chodit na jógu, spinningovat, posilovat nebo se vysaunovat až do bezvědomí. Kromě toho tu najdete i supermarket Safari- jeden z nejdražších v Norsku, poštu a asi nejdůležitější místo tady- Klubb Fantoft!
S přáteli si tu můžete zahrát kulečník, fotbálek nebo šipky a na baru si dejte Starobrno! Ano, právě tahle česká značka je tu vyhlášená a třetinku můžete koupit už za pouhých 39 NOK, což je v přepočtu směšných 150 Kč :-) Kromě toho se ve Fantoftu pořádají nejrůznější studentské akce- úterními filmovými kluby počínaje a pátečními Friday Parties konče...

Život se ale neodehrává jen v tomto klubu. Každou chvíli se v některé z desítek kuchyní pořádá international dinner (večeře, na kterou každý uvaří něco typicky- echt národního) nebo prostě jen kitchen party /kuchyňská párty/, after party, nebo akce k výročí nejrůznějších svátků - zrovna včera to byl australský den. Na některé z těchto akcí pravděpodobně vyzkoušíte klasické home-made víno, které nepochází z láskyplných rukou italských vinařů, ale je vyrobeno samotnými studenty. Ano- alkohol je tu tak drahý, že si studenti vyrábí nejen vlastní víno, ale dokonce i pivo... Ingredience se dají sehnat už za necelé 400 NOK, vše pečlivě promíchat s vodou a po nekonečných třech týdnech- voilá- nápoj je na světě! A překvapivě chutná celkem obstojně... Jen pro srovnání: láhev toho nejlevnějšího vína můžete v obchodě koupit za 120NOK, což jsou naše bezmála čtyři stovky. Samovýrobou však získáte litrů hned osmnáct... No nekup to!
Nudit se tedy na Fantoftu není kdy a kdyby se přeci jen něco takového stalo, stačí obepsat někoho z kamarádů, udělat si společnou večeři a kouknout se třeba na film.
Zrovna předevčírem jsem tímto způsobem přišla k úžasným italským těstovinám, i když jsem původně Francesca (tak se můj italský skoro-spolubydlící jemnuje) pozvala na večeři sama... Když jsem mu předvedla své zásoby skládající se z pytlíku těstovin, kukuřice, tuňáka a rajčat- vše jak jinak než v konzervě, řekl, že tentokrát uvaří sám... Tím líp pro mě- tak skvělé těstoviny jsem snad nejedla!
V pátek se musíme předvést my s Terkou. Rozhodly jsme se uvařit jahodové knedlíky, ale s některými norskými ingrediencemi bude možná trochu potíž... Proto nám držte palce, ať naší vlasti netrhnem ostudu!

PS: Jako bonus vkládám fotku koupelny se stěrkou na podlahu. Návod k použití: pusťte sprchu, nechte vodu téci volně na podlahu (jinak to ani nejde!), osprchujte se, setřete celou podlahu touto stěrkou... jak by řekl Nor: "Kos segte!"

Bergen exploration- aneb co jste možná nevěděli

Aby byly moje zprávy ze severu úplné, nemohu opomenou přiblížit něco málo o samotném Bergenu- městě ani velkém, ani malém, historickém, barevném a toho času pokrytém půlmetrovou vrstvou sněhu.

Bergen je druhým největším městem Norska. Se svými asi 250 000 obyvatel si tento titul zaslouží po právu (nezapomeňte, že v celém Norsku žije jen asi 4,6 milionu lidí), do 17. století byl přitom dokonce největším městem severní Evropy. Díky Golfskému proudu by měla být průměrná teplota v lednu kolem 3 stupňů Celsia, v létě se pak vyšplhá asi na patnáct. Možná si právě říkáte: Kde se tady teda vzalo tolik sněhu? Ta samá otázka napadla i mě po příletu a sami sebe se na to ptají i starousedlíci. Tak "krutou" zimu tu totiž už dlouho nezažili (podle některých naposled před třiceti lety) a možná ani nezažijou... V Bergenu je totiž relativně stabilní podnebí- permanentní listopad (déšť, déšť a pro změnu: déšť)

V zajetí sedmi hor
Bergen je sevřen v údolí mezi sedmi horami. Jejich jména jsou poněkud krkolomné- a speciálně pro mě lehce nezapamatovatelné. Považte sami: Ulriken, Fløyen, Rundemanen, Blåmanen, Sandviksfjellet, Løvstakken, Damsgårdsfjellet, Lyderhorn a Askøyfjellet.
Já sama jsem zatím vystoupala na Ulriken a Lovstaken, ale pevně věřím, že zanedlouho pokořím i zbylých pět hor. Speciálně teď v zimě dostává výstup do kopce nový rozměr- zvlášť, když se propadáte místy až po zadek do navátého sněhu a kolem vás probíhají Norové tam a zpátky jakoby nic. Všechna námaha a místy opravdová dávka sebezapření se ale nakonec stonásobně vrátí. Pohled na město a fjordy zařezávající se do pevniny (pokud možno se zlatavým odleskem zapadajícího slunce) totiž opravdu stojí za to... to se vám pak chce skoro křičet: "No tohle? Něco takovýho snad nemůže být ani realita!"

Město s vůní rybiny
Samotné nejcentrovatější centrum vypadá jako vytržené z pohádky. Bergen byl svého času jedním ze čtyř nejdůležitějších hanzovních přístavů. Už na přelomu 11. a 12. století Bergen získal svůj věhlas díky obchodu se sušenými treskami, které sem byly přiváženy ze severnějších částí Norska. Památkou na tuto dobu je Bryggen- přístavní domečky na mořském pobřeží, které se díky svému stáří dostaly až na seznam UNESCA.
V přístavišti najdete také věhlasný rybí trh, na kterém podle všech průvodců nakupují místní čerstvé ryby. Já sama jsem tu žádného Nora neviděla a z jistých zdrojů jsem dokonce zaslechla, že tamní lahůdky nejsou tak fresh, jak se zdají být... Samotné tržiště, které připomíná spíš bakelitové stánky vietnamských obchodníků u nás doma mi k ódám z průvodců taky zrovna dvakrát nesedělo. Pravdou ale je, že igelit odolá větru i dešti- Norové si to určitě umí spočítat...

Pro ty z vás, kteří by se na vlastní oči (a to rovnou on-line) chtěli přesvědčit, jak vypadá bergenský záliv, vkládám odkaz na webovou kameru, která vám umožní pohled na Bergen v reálném čase:
http://webkamera.ba.no/webkamera.aspx?f=9&v=w

... a teď z trochu vážnější jamky...

Ruku na srdce. Oficiální důvod mého pobytu v Norsku není ani cestování, ani seznamování se s lidmi z celého světa a už vůbec ne pití piva tak drahého, že byste se za stejné peníze v Česku zřídili do němoty- a to doslova.
Právý důvod mé cesty na sever je prozaický- studium.
Proto je, myslím, namístě zmínit se alespoň letem světem o tom, jaký je život vysokoškoláka v Norsku, jací jsou Norové, Norky a nejen oni...

Semestr v Norsku? Na konci února padla!!
Semestr začíná v Norsku na naše poměry nesmyslně brzo- těsně po Novém roce... V Čechách jsem nad tím kroutila hlavou... Kdy jako dělají všechny zkoušky? Vytáčelo mě to o to víc, oč intenzivněji jsem si uvědomovala, že kvůli odletu musím já sama zvládnout 4 zkoušky v jednom týdnu.
Hned první den v Bergenu jsem ale pochopila. Ve chvíli, kdy jsem výměnou za pár svých vlastnoručních podpisů získala heslo a pin do elekronického systému univerzity a zaregistrovala si první předměty, měla jsem pocit, že tu prostě něco nehraje. Většina mých kurzů totiž finišuje nejpozději na konci února- v době, kdy si mi v Česku pomalu balíme saky paky ve svých rodných městech a vyzbrojeni řízky a jiným 100% domácími produkty (jež nás podle maminek mají zachránit od jisté smrti z vyhladovění), vyrážíme vstříc Praze, Brnu nebo Ostravě.
Kde je tedy zakopaný pes? V Norsku se většina kurzů vyučuje blokově. V praxi to znamená, že přednášky jsou čtrnáct dní v kuse, každý den, a to rovnou čtyři hodiny (nejspíš abychom nevyšli ze cviku)... Nečekejte také žádné nadupané zkoušky, které by prověřovaly znalosti z odpřednášené látky. Důležitá je přece co? Spolupráce a kreativita! Už teď například vím, že mě čekají nejméně čtyři group works, neboli práce ve skupině. Psaní desetistránkové seminárky? Fajn, ale ve skupině po čtyřech!

Norové, Norky a ti druzí
V Norsku potkáte neuvěřitelně milé lidi. Nejen, že všichni (sedmiletými dětmi počínaje a osmdesátiletými babičkami konče) ovládají plynně angličtinu, ale vždycky vás trpělivě vyslechnou ochotně vám poradí, i když jim položíte ten nejstupidnější dotaz... Také studenti ve škole jsou opravdu vstřícní. Osobně snad nejvíc ocením to, když mi někdo otevře dveře na toaletu. Sama totiž ještě nemám student card (obdoba našeho ISICu) a bez něj se nedostanu ani do inkriminované místnosti- tak je univerzita zabezpečená proti vetřelcům!

Bergenská univerzita je mezinárodní v pravém slova smyslu. Nikoho nepřekvapí, že neumíte ani slovo norsky, není přece problém přepnout do angličtiny. Víc než 70% televizního vysílání je totiž v tomto jazyce, takže jej Norové mají prostě v krvi.
A ostatní mezinárodní studenti? I když je na přednášce šedesát lidí, tak nějak víme, že my, internationals, patříme k sobě...

Na sever!

První dny v Bergenu utíkají a já se pomalu začínám rozkoukávat.
Let do Norska byl kvůli sněhové kalamitě sice krapet zdlouhavý, o to krásnější byl ale pohled na moře, zasněžené hory a norské vesničky, které se krčily v údolích u pobřeží. Bergen nás přivítal kýčovitě tyrkysovou oblohou bez mráčku a teplotou -8 stupňů - naprosto atypickým počasím pro tuto oblast. Popadly jsme svoje kufry, batohy a tašky a po několikerém přesedání, zjištění, že jedeme opačným směrem, než chceme a vláčení zavazadel téměř půl kilometru do kopce jsme se se svým čtyřicetikilovým nákladem ocitly před budovou studentských kolejí Fantoft.
Cestu nepřežila část mého kufru, budiž jí země lehká...

Celý svět jak na dlani
Fantoft je komplex několika budov, z nichž ta největší má úctyhodných 17 pater. Bydlí zde asi 1300 převážně zahraničních studentů. Studenti mají vlastní pokoj s koupelnou, která je jaksi... atypická. Ano, Norové mají záchod umyvadlo, dokonce i sprchu tady najdete. Při jejím použití se však sprchujete přímo na zem pokrytou čímsi, co by se dalo označit za linoleum. Během pěti vteřin je celá koupelna pod vodou, ale to vás nesmí odradit. Je tu přece stěrka! Takže všechnu vodu z podlahy pěkně navedete do kanálku... a je uklizíno!
Koleje jsou jedna báseň. Kuchyň je společná vždy pro osm pokojů, takže v ní při troše štěstí můžete sdílet plotnu s Němcem, Norem, Portugalcem, Japonkou... Zkrátka potkáte celý svět na patnácti metrech čtverečních!
A pokud vám ani to nestačí, nezbývá, než se zúčastnit International party. S jednou takovou už máme zkušenost. Kromě sebe (samozřejmě) jsme měli přinést i tradiční národní jídlo... a protože jsme s Terkou opravdové vlastenky (a na nic jiného jsme neměly suroviny), usmažily jsem pekáč bramboráků, po kterých se jen zaprášilo. Jako lichotku budu vnímat poznámku jednoho z Norů, že chutnají jako fish cakes... I když, popravdě, rybí koláče jsou hodně zvláštní pamlsek:)

Západ slunce? V poledne!
Hned druhý den po příjezdu jsme s ostatními Čechy, kterých je tu asi 15, podnikli výšlap na Ulriken- nejvyšší horu z těch, které se tyčí nad Bergenem. Po cestě nás předjížděli běžkaři, kteří po několika letech vytáhli svoje náčiní někde ze sklepa. Podle místních napadlo tolik sněhu naposled v roce 1973!


Z vrcholku Ulrikenu jsme si mohli prohlédnout celé město, včetně přístavu s kotvícími loděmi, pěkně z ptačí perspektivy a rovnou při západu slunce.
Bylo sice teprve půl třetí odpoledne, ale sever je holt sever... Nenaděláš nic...

Den D se blíží...

Je to tady.
Konečně mě dostihla podivná směs cestovní horečky, těšení se na neznámé a sentiment po tom, co jsem zatím neopustila...
Po zvažování nejrůznějších alternativ, jak udržet kontakt se s domovem a všemi, které tu nechávám, jsem se rozhodla pro radikální (a v mém životě vskutku přelomový) krok: založím vlastní blog!
Tímto způsobem se mi snad podaří přinést kousek atmosféry Norska taky všem z vás, kteří jsou zvědaví, kterak se česká holka vypravila do světa, aby zjistila, jak se žije ... za humny :-)