Na sever!

První dny v Bergenu utíkají a já se pomalu začínám rozkoukávat.
Let do Norska byl kvůli sněhové kalamitě sice krapet zdlouhavý, o to krásnější byl ale pohled na moře, zasněžené hory a norské vesničky, které se krčily v údolích u pobřeží. Bergen nás přivítal kýčovitě tyrkysovou oblohou bez mráčku a teplotou -8 stupňů - naprosto atypickým počasím pro tuto oblast. Popadly jsme svoje kufry, batohy a tašky a po několikerém přesedání, zjištění, že jedeme opačným směrem, než chceme a vláčení zavazadel téměř půl kilometru do kopce jsme se se svým čtyřicetikilovým nákladem ocitly před budovou studentských kolejí Fantoft.
Cestu nepřežila část mého kufru, budiž jí země lehká...

Celý svět jak na dlani
Fantoft je komplex několika budov, z nichž ta největší má úctyhodných 17 pater. Bydlí zde asi 1300 převážně zahraničních studentů. Studenti mají vlastní pokoj s koupelnou, která je jaksi... atypická. Ano, Norové mají záchod umyvadlo, dokonce i sprchu tady najdete. Při jejím použití se však sprchujete přímo na zem pokrytou čímsi, co by se dalo označit za linoleum. Během pěti vteřin je celá koupelna pod vodou, ale to vás nesmí odradit. Je tu přece stěrka! Takže všechnu vodu z podlahy pěkně navedete do kanálku... a je uklizíno!
Koleje jsou jedna báseň. Kuchyň je společná vždy pro osm pokojů, takže v ní při troše štěstí můžete sdílet plotnu s Němcem, Norem, Portugalcem, Japonkou... Zkrátka potkáte celý svět na patnácti metrech čtverečních!
A pokud vám ani to nestačí, nezbývá, než se zúčastnit International party. S jednou takovou už máme zkušenost. Kromě sebe (samozřejmě) jsme měli přinést i tradiční národní jídlo... a protože jsme s Terkou opravdové vlastenky (a na nic jiného jsme neměly suroviny), usmažily jsem pekáč bramboráků, po kterých se jen zaprášilo. Jako lichotku budu vnímat poznámku jednoho z Norů, že chutnají jako fish cakes... I když, popravdě, rybí koláče jsou hodně zvláštní pamlsek:)

Západ slunce? V poledne!
Hned druhý den po příjezdu jsme s ostatními Čechy, kterých je tu asi 15, podnikli výšlap na Ulriken- nejvyšší horu z těch, které se tyčí nad Bergenem. Po cestě nás předjížděli běžkaři, kteří po několika letech vytáhli svoje náčiní někde ze sklepa. Podle místních napadlo tolik sněhu naposled v roce 1973!


Z vrcholku Ulrikenu jsme si mohli prohlédnout celé město, včetně přístavu s kotvícími loděmi, pěkně z ptačí perspektivy a rovnou při západu slunce.
Bylo sice teprve půl třetí odpoledne, ale sever je holt sever... Nenaděláš nic...