Aby byly moje zprávy ze severu úplné, nemohu opomenou přiblížit něco málo o samotném Bergenu- městě ani velkém, ani malém, historickém, barevném a toho času pokrytém půlmetrovou vrstvou sněhu.
Bergen je druhým největším městem Norska. Se svými asi 250
000 obyvatel si tento titul zaslouží po právu (nezapomeňte, že v celém Norsku žije jen asi 4,6 milionu lidí), do 17. století byl přitom dokonce největším městem severní Evropy. Díky Golfskému proudu by měla být průměrná teplota v lednu kolem 3 stupňů Celsia, v létě se pak vyšplhá asi na patnáct. Možná si právě říkáte: Kde se tady teda vzalo tolik sněhu? Ta samá otázka napadla i mě po příletu a sami sebe se na to ptají i starousedlíci. Tak "krutou" zimu tu totiž už dlouho nezažili (podle některých naposled před třiceti lety) a možná ani nezažijou... V Bergenu je totiž relativně stabilní podnebí- permanentní listopad (déšť, déšť a pro změnu: déšť)
V zajetí sedmi hor
Bergen je sev
řen v údolí mezi sedmi horami. Jejich jména jsou poněkud krkolomné- a speciálně pro mě lehce nezapamatovatelné. Považte sami: Ulriken, Fløyen, Rundemanen, Blåmanen, Sandviksfjellet, Løvstakken, Damsgårdsfjellet, Lyderhorn a Askøyfjellet.
Já sama jsem zatím vystoupala na Ulriken a Lovstaken, ale pevně věřím, že zanedlouho pokořím i zbylých pět hor. Speciálně teď v zimě dostává výstup do kopce nový rozměr- zvlášť, když se propadáte místy až po zadek do navátého sněhu a kolem vás probíhají Norové tam a zpátky jakoby nic. Všechna námaha a místy opravdová dávka sebezapření se ale nakonec stonásobně vrátí. Pohled na město a fjordy zařezávající se do pevniny (pokud možno se zlatavým odleskem zapadajícího slunce) totiž opravdu stojí za to... to se vám pak chce skoro křičet: "No tohle? Něco takovýho snad nemůže být ani realita!"
Město s vůní rybiny
Samotné nejcentrovatější centrum vypadá jako vytržené z pohádky. Bergen byl svého času jedním ze čtyř nejdůležitějších hanzovních přístavů. Už na přelomu 11. a
12. století Bergen získal svůj věhlas díky obchodu se sušenými treskami, které sem byly přiváženy ze severnějších částí Norska. Památkou na tuto dobu je Bryggen- přístavní domečky na mořském pobřeží, které se díky svému stáří dostaly až na seznam UNESCA.
V přístavišti najdete také věhlasný rybí trh, na kterém podle všech průvodců nakupují místní čerstvé ryby. Já sama jsem tu žádného
Nora neviděla a z jistých zdrojů jsem dokonce zaslechla, že tamní lahůdky nejsou tak fresh, jak se zdají být... Samotné tržiště, které připomíná spíš bakelitové stánky vietnamských obchodníků u nás doma mi k ódám z průvodců taky zrovna dvakrát nesedělo. Pravdou ale je, že igelit odolá větru i dešti- Norové si to určitě umí spočítat...
Pro ty z vás, kteří by se na vlastní oči (a to rovnou on-line) chtěli přesvědčit, jak vypadá bergenský záliv, vkládám odkaz na webovou kameru, která vám umožní pohled na Bergen v reálném čase:
http://webkamera.ba.no/webkamera.aspx?f=9&v=w
Bergen je druhým největším městem Norska. Se svými asi 250
000 obyvatel si tento titul zaslouží po právu (nezapomeňte, že v celém Norsku žije jen asi 4,6 milionu lidí), do 17. století byl přitom dokonce největším městem severní Evropy. Díky Golfskému proudu by měla být průměrná teplota v lednu kolem 3 stupňů Celsia, v létě se pak vyšplhá asi na patnáct. Možná si právě říkáte: Kde se tady teda vzalo tolik sněhu? Ta samá otázka napadla i mě po příletu a sami sebe se na to ptají i starousedlíci. Tak "krutou" zimu tu totiž už dlouho nezažili (podle některých naposled před třiceti lety) a možná ani nezažijou... V Bergenu je totiž relativně stabilní podnebí- permanentní listopad (déšť, déšť a pro změnu: déšť)V zajetí sedmi hor
Bergen je sev
řen v údolí mezi sedmi horami. Jejich jména jsou poněkud krkolomné- a speciálně pro mě lehce nezapamatovatelné. Považte sami: Ulriken, Fløyen, Rundemanen, Blåmanen, Sandviksfjellet, Løvstakken, Damsgårdsfjellet, Lyderhorn a Askøyfjellet.Já sama jsem zatím vystoupala na Ulriken a Lovstaken, ale pevně věřím, že zanedlouho pokořím i zbylých pět hor. Speciálně teď v zimě dostává výstup do kopce nový rozměr- zvlášť, když se propadáte místy až po zadek do navátého sněhu a kolem vás probíhají Norové tam a zpátky jakoby nic. Všechna námaha a místy opravdová dávka sebezapření se ale nakonec stonásobně vrátí. Pohled na město a fjordy zařezávající se do pevniny (pokud možno se zlatavým odleskem zapadajícího slunce) totiž opravdu stojí za to... to se vám pak chce skoro křičet: "No tohle? Něco takovýho snad nemůže být ani realita!"
Město s vůní rybiny
Samotné nejcentrovatější centrum vypadá jako vytržené z pohádky. Bergen byl svého času jedním ze čtyř nejdůležitějších hanzovních přístavů. Už na přelomu 11. a
12. století Bergen získal svůj věhlas díky obchodu se sušenými treskami, které sem byly přiváženy ze severnějších částí Norska. Památkou na tuto dobu je Bryggen- přístavní domečky na mořském pobřeží, které se díky svému stáří dostaly až na seznam UNESCA.V přístavišti najdete také věhlasný rybí trh, na kterém podle všech průvodců nakupují místní čerstvé ryby. Já sama jsem tu žádného
Nora neviděla a z jistých zdrojů jsem dokonce zaslechla, že tamní lahůdky nejsou tak fresh, jak se zdají být... Samotné tržiště, které připomíná spíš bakelitové stánky vietnamských obchodníků u nás doma mi k ódám z průvodců taky zrovna dvakrát nesedělo. Pravdou ale je, že igelit odolá větru i dešti- Norové si to určitě umí spočítat...Pro ty z vás, kteří by se na vlastní oči (a to rovnou on-line) chtěli přesvědčit, jak vypadá bergenský záliv, vkládám odkaz na webovou kameru, která vám umožní pohled na Bergen v reálném čase:
http://webkamera.ba.no/webkamera.aspx?f=9&v=w
Žádné komentáře:
Okomentovat