Dost už bylo hor- řekli jsme si jednoho červnového pátku.
Kolem Bergenu jsme slezli všechny alespoň třikrát (nikam jinam se totiž kvůli letošní zimě a množství napadaného sněhu ještě nedávno jí
t nedalo).
Fjordy zařezávající se desítky kilometrů do pevniny jsou nádherné, ale po čem jsem tu vždycky toužila, bylo dojít až k otevřenému oceánu.
A v Bergenu je k tomu jedinečná příležitost. Za necelou třičtvrtě hodinu autobusem se totiž můžete dostat na Sotru- ostrov spojený s Bergenem dlouhatánským mostem, ostrov, jehož břehy se koupou ve
vlnách Severního moře.
Samotná Sotra má asi 40 kilometrů. Pro náš dvoudenní výlet jsem si ale vybrali Algry- jeden z menších ostrůvků v západním cípu souostroví. Algroy má co do velikosti asi čtyři kilometry- což nemění nic na tom, že jsme na něm (k našemu překvapení) strávili dva celé dny.
Hned po výstoupení z autobusu nás překvapil silný vichr... "No co, oceán" , řekli jsme si a vydali se na západ- směrem, kde jsme tušili břeh.
K naší smůle jsme si nepořídili mapu- k čemu taky, když se budem pohybovat jen asi
na čtyřkilometrovém území? Před cestou jsme se mrkli na google maps a spoléhali na vlastní orientační instinkt...
Pomyslný chodník se ale měnil v pěšinu a za chvíli tam nebyla už ani ta.
Abych to zkrátila. Dvoudenní společnost nám dělaly polodivoké ovce, racci a mušle na pláři, kterou jsme k večeru našli. Přelézali jsme křoviska a spíše než po turistických stezkách jsme chodili po chodníčkách vyšlapaných ovcemi.
A někdy ani to ne. Slezli jsme s krosnou na zádech několik skal, ale s nohama dodranýma od
vřesu jsme se nakonec stejně dostali k oceánu.
A pohled na nekonečné moře stál opravdu za to...
t nedalo).Fjordy zařezávající se desítky kilometrů do pevniny jsou nádherné, ale po čem jsem tu vždycky toužila, bylo dojít až k otevřenému oceánu.
A v Bergenu je k tomu jedinečná příležitost. Za necelou třičtvrtě hodinu autobusem se totiž můžete dostat na Sotru- ostrov spojený s Bergenem dlouhatánským mostem, ostrov, jehož břehy se koupou ve
vlnách Severního moře.Samotná Sotra má asi 40 kilometrů. Pro náš dvoudenní výlet jsem si ale vybrali Algry- jeden z menších ostrůvků v západním cípu souostroví. Algroy má co do velikosti asi čtyři kilometry- což nemění nic na tom, že jsme na něm (k našemu překvapení) strávili dva celé dny.
Hned po výstoupení z autobusu nás překvapil silný vichr... "No co, oceán" , řekli jsme si a vydali se na západ- směrem, kde jsme tušili břeh.
K naší smůle jsme si nepořídili mapu- k čemu taky, když se budem pohybovat jen asi
na čtyřkilometrovém území? Před cestou jsme se mrkli na google maps a spoléhali na vlastní orientační instinkt...Pomyslný chodník se ale měnil v pěšinu a za chvíli tam nebyla už ani ta.
Abych to zkrátila. Dvoudenní společnost nám dělaly polodivoké ovce, racci a mušle na pláři, kterou jsme k večeru našli. Přelézali jsme křoviska a spíše než po turistických stezkách jsme chodili po chodníčkách vyšlapaných ovcemi.
A někdy ani to ne. Slezli jsme s krosnou na zádech několik skal, ale s nohama dodranýma od
vřesu jsme se nakonec stejně dostali k oceánu.A pohled na nekonečné moře stál opravdu za to...
Žádné komentáře:
Okomentovat