Ruku na srdce. Oficiální důvod mého pobytu v Norsku není ani cestování, ani seznamování se s lidmi z celého světa a už vůbec ne pití piva tak drahého, že byste se za stejné peníze v Česku zřídili do němoty- a to doslova.
Právý důvod mé cesty na sever je prozaický- studium.
Proto je, myslím, namístě zmínit se alespoň letem světem o tom, jaký je život vysokoškoláka v Norsku, jací jsou Norové, Norky a nejen oni...
Semestr v Norsku? Na konci února padla!!
Semestr začíná v Norsku na naše poměry nesmyslně brzo- těsně po Novém roce... V Čechách jsem nad tím kroutila hlavou... Kdy jako dělají všechny zkoušky? Vytáčelo mě to o to víc, oč intenzivněji jsem si uvědomovala, že kvůli odletu musím já sama zvládnout 4 zkoušky v jednom týdnu.
Hned první den v Bergenu jsem ale pochopila. Ve chvíli, kdy jsem výměnou za pár svých vlastnoručních podpisů získala heslo a pin do elekronického systému univerzity a zaregistrovala si první předměty, měla jsem pocit, že tu prostě něco nehraje. Většina mých kurzů totiž finišuje nejpozději na konci února- v době, kdy si mi v Česku pomalu balíme saky paky ve svých rodných městech a vyzbrojeni řízky a jiným 100% domácími produkty (jež nás podle maminek mají zachránit od jisté smrti z vyhladovění), vyrážíme vstříc Praze, Brnu nebo Ostravě.
Kde je tedy zakopaný pes? V Norsku se většina kurzů vyučuje blokově. V praxi to znamená, že přednášky jsou čtrnáct dní v kuse, každý den, a to rovnou čtyři hodiny (nejspíš abychom nevyšli ze cviku)... Nečekejte také žádné nadupané zkoušky, které by prověřovaly znalosti z odpřednášené látky. Důležitá je přece co? Spolupráce a kreativita! Už teď například vím, že mě čekají nejméně čtyři group works, neboli práce ve skupině. Psaní desetistránkové seminárky? Fajn, ale ve skupině po čtyřech!
Norové, Norky a ti druzí
V Norsku potkáte neuvěřitelně milé lidi. Nejen, že všichni (sedmiletými dětmi počínaje a osmdesátiletými babičkami konče) ovládají plynně angličtinu, ale vždycky vás trpělivě vyslechnou ochotně vám poradí, i když jim položíte ten nejstupidnější dotaz... Také studenti ve škole jsou opravdu vstřícní. Osobně snad nejvíc ocením to, když mi někdo otevře dveře na toaletu. Sama totiž ještě nemám student card (obdoba našeho ISICu) a bez něj se nedostanu ani do inkriminované místnosti- tak je univerzita zabezpečená proti vetřelcům!
Bergenská univerzita je mezinárodní v pravém slova smyslu. Nikoho nepřekvapí, že neumíte ani slovo norsky, není přece problém přepnout do angličtiny. Víc než 70% televizního vysílání je totiž v tomto jazyce, takže jej Norové mají prostě v krvi.
A ostatní mezinárodní studenti? I když je na přednášce šedesát lidí, tak nějak víme, že my, internationals, patříme k sobě...
Právý důvod mé cesty na sever je prozaický- studium.
Proto je, myslím, namístě zmínit se alespoň letem světem o tom, jaký je život vysokoškoláka v Norsku, jací jsou Norové, Norky a nejen oni...
Semestr v Norsku? Na konci února padla!!
Semestr začíná v Norsku na naše poměry nesmyslně brzo- těsně po Novém roce... V Čechách jsem nad tím kroutila hlavou... Kdy jako dělají všechny zkoušky? Vytáčelo mě to o to víc, oč intenzivněji jsem si uvědomovala, že kvůli odletu musím já sama zvládnout 4 zkoušky v jednom týdnu.
Hned první den v Bergenu jsem ale pochopila. Ve chvíli, kdy jsem výměnou za pár svých vlastnoručních podpisů získala heslo a pin do elekronického systému univerzity a zaregistrovala si první předměty, měla jsem pocit, že tu prostě něco nehraje. Většina mých kurzů totiž finišuje nejpozději na konci února- v době, kdy si mi v Česku pomalu balíme saky paky ve svých rodných městech a vyzbrojeni řízky a jiným 100% domácími produkty (jež nás podle maminek mají zachránit od jisté smrti z vyhladovění), vyrážíme vstříc Praze, Brnu nebo Ostravě.
Kde je tedy zakopaný pes? V Norsku se většina kurzů vyučuje blokově. V praxi to znamená, že přednášky jsou čtrnáct dní v kuse, každý den, a to rovnou čtyři hodiny (nejspíš abychom nevyšli ze cviku)... Nečekejte také žádné nadupané zkoušky, které by prověřovaly znalosti z odpřednášené látky. Důležitá je přece co? Spolupráce a kreativita! Už teď například vím, že mě čekají nejméně čtyři group works, neboli práce ve skupině. Psaní desetistránkové seminárky? Fajn, ale ve skupině po čtyřech!
Norové, Norky a ti druzí
V Norsku potkáte neuvěřitelně milé lidi. Nejen, že všichni (sedmiletými dětmi počínaje a osmdesátiletými babičkami konče) ovládají plynně angličtinu, ale vždycky vás trpělivě vyslechnou ochotně vám poradí, i když jim položíte ten nejstupidnější dotaz... Také studenti ve škole jsou opravdu vstřícní. Osobně snad nejvíc ocením to, když mi někdo otevře dveře na toaletu. Sama totiž ještě nemám student card (obdoba našeho ISICu) a bez něj se nedostanu ani do inkriminované místnosti- tak je univerzita zabezpečená proti vetřelcům!
Bergenská univerzita je mezinárodní v pravém slova smyslu. Nikoho nepřekvapí, že neumíte ani slovo norsky, není přece problém přepnout do angličtiny. Víc než 70% televizního vysílání je totiž v tomto jazyce, takže jej Norové mají prostě v krvi.
A ostatní mezinárodní studenti? I když je na přednášce šedesát lidí, tak nějak víme, že my, internationals, patříme k sobě...
Pájo ty máš jednoduše dar slova. Suprově čtivé :-) M.K.
OdpovědětVymazatOhooo, děkuju:)no tak snažím se, abych neplodila úplné bláboly!!
OdpovědětVymazatMoc mě potěšil ten odstavec o kreaitivitě =D Hned si na FMK připadám světově a průkopnicky ;) My tady takhle totiž děláme skoro všechno =D
OdpovědětVymazat