Ma dalsi cesta vedla z Bundi do Pushkaru- mesta, ktere vic nez cokoli jineho pripomina jeden velky trh se vsim, na co si jen vzpomenete.
Rozprostira se kolem 52 posvatnych lazni ("gahts"), ve kterych hinduiste nejcasteji za ranniho rozbresku ocistuji sve telo, ale hlavne ducha. Dosud jsem nezazila mystictejsi okamzik nez tehdy, kdy jsem za vychodu slunce sedela na mramorovych stupnich vedoucich k vodni hladine a sledovala desitky Indu, kteri u lazne obetovali pri zapalenych vonnych tycinkach kokosove orechy, koupali se ve vode a modlili se k bohum.
Krom nich tu byly samozrejme vsudypritomne kravy a psi, po plechovych strechach okolnich domu se prohanely opice a poletovali holubi.
Hinduiste maji velkou uctu ke vsemu zivemu. Kravu by zivote nezabili a v pripade, ze by nejake ublizili napriklad pri dopravni nehode (neni divu, po ulicich jich ve mestech i na vesnicich polehavaji mraky), musi svuj "hrich" odcinit pekne mastnou pokutou a snad i nejakym ocistnym ceremonialem. Krome toho ale nenechaji zadne zvire hladovet. Chapatti od snidane tak najdou vdecne stravniky ve psech a kozach, opice jsou tak mazane, ze v nouzi nemaji problem nakrast cokoli a pro holuby muzete krmeni primo koupit. Kdyz jsem tuto koupi odmitla, vyslouzila jsem si od prodavace posedavajicicho se svymi pytliky zrni na ulici notne prekvapeny pohled, ktery byl nasledovan opovrzlivym odfrknutim...
Pushkar je pravym hippie rajem. Centrum mesta je jednim velkym bazaarem, na kterem muzete koupit vse od pestrobarevnych tasek, pres kalhoty, kozene indicke botky az po cetky vseho druhu.
Taky je to pry mesto tech, kteri hledaji svoji duchovni cestu nebo cestovatelu, kteri do Indie prijeli za marihuanovym opojenim. Sehnat hasis ci neco podobneho by tu opravdu nebyl problem...
Kdyz jsem se jednoho dopoledne vydala k chramu tyciciho se na prudkem kopci nad mestem, zapovidala jsem se s knezimi, kteri odpocivali na upati svahu v cihlovem pristresku a kourili jointa. Okamzite mi take nabidli. Predstava toho, ze bych se "zhulila" spolu s hinduistickymi knezimi mi prisla tak bizardni a humorna, ze jsem nad tim par vterin uvazovala... Nakonec vsak zvitezil zdravy rozum a obava, co ze by to ze mnou udelalo...
Jedna pikantnost na okraj: Kdyz jsem se vyskrabala k vyse zminenemu chramu, nestacila jsem se divit. vyhled na mesto byl krasny, o to horsi byl poheld na odpadky povalujici se vsude okolo. Plastove lahve, sacky, stare boty a dalsi predmety, u kterych jsem ani nechtela vedet, o co by se mohlo jednat. Na indicky zvyk odhazovani cehokoli kamkoli jsem si uz za ty mesice pomalu zvykla. U tohoto chramu me to i presto trosku sokovalo. Zatimco si knezi, kteri jsou za peci o nej oficialne zodpovedni, uzivali sve jointove opojeni, jejich posvatne misto chatra... Kdyz jsem se s nimi na ceste zpet dala do reci, svedla jsem nenapadne tema hovoru na jejich praci a vzhled templu. Vedela jsem, ze to bude nejspis k nicemu, ale nedalo mi to, abych se nezeptala, zda to nejsou prave oni, kdo by tu mel udrzovat poradek. Odpovedi mi byli siroke usmevy, podekovani za jiste dobre minene doporuceni a vysvetleni, ze problemem jsou turiste, kteri vsude odhazuji odpadky (haha) a pry, kdyz jsem tak aktivni, muzu ten neporadek odklidit sama... Ano, opet jsem se presvedcila, ze tema zaneradenych ulic neni indum jaksi bllizke... ve zkratce- nepochodila jsem :-)
Do Pushkaru jsme s Pavlou prijely mimo sezonu, takze jsme za celou dobu ve meste potkaly jen hrstku cizincu. Jak to tady ale musi zit od rijna do brezna! Temer kazdy dum je bud hotel, kavarna ci restaurace se stresnim vyhledem.Neznam lepsi pocit, nez sedet na strese v lehatku, pit masala caj a kochat se vyhledem na slunce zapadajici za hinduisticky templ nad mestem. A take na cerici se vodni hladinu posvatnych lazni, ktere podle hinduistu vznikly, kdyz Brahma upustil lotosovy kvet na Zem....
Dokonala pohoda, kterou clovek muze zazit snad jen tady, ve svatem meste...
Žádné komentáře:
Okomentovat